Výživa psa: 6 věcí, které možná děláte špatně
Možná patříte mezi tvrďáky, kteří nikdy nedali psovi ani pamlsek navíc, jste dostatečně důslední a znáte základní pravidla krmení. Ale ruku na srdce, opravdu víte všechno?
Infekční peritonitida koček (FIP)
V současnosti je FIP nejzávažnějším virovým onemocněním mladších koček – většina pacientů je mladší dvou let. Původcem je virus náležící do čeledi Coronaviridae. Má letální průběh a účinnost terapie bývá minimální. K nakažení dochází při kontaktu s infikovaným jedincem, například společným sdílením misek na krmivo a vodu. Kočky mohou být skrytým zdroje infekce až několik let, než se u nich objeví příznaky onemocnění.
Virus se dostává přes sliznice do organismu hostitele a množí se v buňkách různých částí těla, nejčastěji napadá orgány břišní dutiny, dále orgány hrudní dutiny, oči a centrální nervovou soustavu. Onemocnění se může projevit ve dvou různých formách.
- První z nich je forma efuzivní, kdy počátečními příznaky jsou nechutenství a horečka, kterou nelze snížit antibiotiky. Dochází ke zvětšování objemu dutiny břišní v důsledku hromadění tekutin. Mohou se objevit i dýchací potíže v důsledku hromadění tekutiny v dutině hrudní, u některých pacientů dochází i k hromadění tekutiny v osrdečníku. Mezi další příznaky patří zvracení, průjem, žloutenka a pankreatitida.
- Další formou onemocnění je neefuzivní forma, kdy lze pozorovat nechutenství, vyčerpání, ztráty hmotnosti, neurologické příznaky, postižení očí, poruchy více orgánů (poruchy ledvin, jater, sleziny, zvětšené mízní uzliny), zvracení a průjmy.
Virová imunodeficience koček (FIV)
Původcem FIV je Lentivirus z čeledi Retroviridae, vyvolávající poškození imunitního systému. Pro přenos infekce je nutný těsný kontakt mezi kočkami, nejčastěji dojde k přenosu kousnutím pozitivním zvířetem. Virus je přítomen v krvi, v mozkomíšním moku, ve slinách a v semenné plazmě. Koťata se mohou infikovat ještě v děloze, během porodu nebo pitím kolostra a mléka. Transfúze krve je také možným způsobem přenosu infekce. Po proniknutí do organismu dochází k množení viru především v lymfatické tkáni. Deplece lymfocytů vyvolává u infikovaných zvířat imunosupresi a může docházet i k tvorbě neoplazií, např. lymfomů. V akutní fázi infekce se projevují nespecifické klinické příznaky jako je horečka, ulcerace v dutině ústní, stomatitidy, záněty spojivek nebo pyodermie. V dalších fázích může docházet k nechutenství, hubnutí, asymptomatickému nosičství viru a k postupnému rozvoji sekundárních infekcí. Mezi sekundární infekce řadíme parazitární i bakteriální onemocnění, která postihují horní i dolní cesty dýchací, kůži, močové cesty nebo i nervový systém a oči. Konečná stádia jsou typická ztrátami hmotnosti, anémií a leukopenií, infekcemi postihujícími současně více orgánů, poškozením mozkové kůry, postižením očí, kožními parazitózami a chronickými průjmy.
Felinní virová leukémie (FeLV)
Původcem FeLV je virus patřící do čeledi Retroviridae. Zdrojem infekce jsou již infikované kočky, k přenosu může docházet slinami, močí (např. potravou kontaminovanou močí), mateřským mlékem nebo pohlavním stykem. Virus se pomnožuje v těle hostitele, cílovými buňkami jsou především lymfocyty, buňky lymfoidní tkáně (např. mízní uzliny), kostní dřeň a střevo. Při infikování novorozených a velmi mladých koťat dochází k rychlému průběhu onemocnění a kotě brzy hyne. U dospělých koček je možné při včasném zahájení terapie úmrtí oddálit, onemocnění však zcela vyléčit nelze. Dochází k tvorbě nádorů lymfoidní tkáně a dalších orgánů, k narušení krvetvorby a k závažné imunodeficienci, k enteritidám, polyartritidám, k potratům nebo nervovým příznakům. Komplikace dalšími onemocněními může být při snížení imunity fatální.
Prevence onemocnění
Pokud se i přes všechna rizika rozhodne majitel svou kočku pouštět mimo domov, je potřeba zvážit vakcinaci zdravých koček proti těmto infekcím. U již infikovaných koček je nutná izolace od ostatních jedinců k zabránění dalšího přenosu na zdravé kočky. K dalším způsobům možné prevence patří i kastrace, tento způsob však není na 100% dostačující.
