Odborník
Zachraňte svému psovi život! Co když mu hrozí epilepsie?
Až 3 procenta psů trpí epilepsií. Proto se toto onemocnění stává stále častěji předmětem diskusí mezi chovateli. Jak se epilepsie u psa projevuje a jak se léčí?
Ektoparazité
Nejčastěji řeší majitelé u svých mazlíčků napadení klíšťaty a blechami.
Klíšťata
představují v našich podmínkách spíše sezónní problém, ačkoliv při mírné zimě není jejich výskyt vyloučen. Co může způsobit klíště:
- lokální reakci – svědivost, granulomy (drobné bouličky, které většinou mizí v řádu několika měsíců)
- lokální infekci při nešetrném odstranění (část klíštěte zůstane v kůži)
- systémové onemocnění – klíšťata jsou přenašeči nejen lymeské boreliózy, ale i dalších onemocnění (např. ricketsiózy, babeziózy, hemobartonelózy, hepatozoonózy aj.)
Buďte opatrní při osdtraňování klíštěte – nesmíte jej rozmáčknout, jinak hrozí riziko přenosu infekce jak na zvíře, tak na vás jako majitele. Obsah střeva klíštěte je vysoce nebezpečný při kontaktu s kůží, kde se může drobnými oděrkami dostat do krve.
Blechy
jsou rovněž častým parazitem u psů a koček. K tomu, aby si mazlíček přinesl domů nevítané společníky, stačí opravdu málo – nemusí to být ani přímý kontakt se zablešeným zvířetem (jiný pes, kočka, ježek apod.) ale jen pohyb ve stejném prostředí jako toto napadené zvíře. Dospělá blecha sice saje krev na svém hostiteli, ale většinu života žije mimo hostitele. Vajíčka larvy blech se nacházejí v prostředí a jsou navíc značně odolná.
Proto prevence spočívá nejen v ošetřování zvířete antiparazitiky, ale také v pravidelné dezinfekci prostředí, ve kterém se zvíře pohybuje – včetně důsledného ošetření kotců, pelíšků. Pokud bychom ošetřili jen zvíře, může dojít k tomu, že z vajíček v prostředí se blechy budou stále líhnout a psa napadat stále dokola (při velkém přemnožení pak následně i majitele).
Blechy způsobují především tyto problémy:
- svědivost, změny na kůži (vedoucí až k hnisavým zánětům kůže a chronickým změnám)
- anémie – při silném zablešení
- hypersenzitivní reakce – zánět kůže způsobený reakcí na bleší kousnutí
- přenos vnitřních parazitů – blechy jsou mezihostiteli vývojových stádií tasemnic
Prevence proti ektoparazitům existuje ve formě:
- sprejů – dnes už se používá spíše jen u menších zvířat, případně mláďat; jejich účinek je velmi krátkodobý
- pipet – na trhu existuje spousta druhů (dle účinných látek), některé z nich mají repelentní (odpuzující účinky), některé dokážou i zastavovat vývojový cyklus larev blech v prostředí; většina pipet působí přibližně měsíc
- tablet – jsou doporučovány především pro majitele, kteří jsou se zvířetem v těsném kontaktu (zvíře nemá žádnou účinnou látku na povrchu těla), jejich výhoda je také v tom, že se zvíře může neomezeně koupat bez vlivu na funkčnost přípravku; tablet existuje více druhů – buď s účinností na jeden měsíc nebo na tři měsíce
- obojků – účinná látka se z nich uvolňuje postupně na povrch těla zvířete, obojek proto musí zvíře nosit neustále (nelze ho např. jen použít na procházku s tím, že zvíře bude chráněno!), většina obojků funguje dlouhodobě – cca 6–8 měsíců
- šampon – lze doporučit pouze pro smytí parazitů a jejich trusu z povrchu těla zvířete, tyto přípravky nemají žádnou protektivní funkci a nelze se jimi parazitů trvale zbavit
Endoparazité
Vnitřních parazitů rovněž mnoho druhů. Zde se zaměříme především na ty, kteří osídlují trávicí trakt. Nejčastějšími z nich jsou škrkavky a tasemnice.
Škrkavky
si může mládě přinést už od matky – k přenosu dochází přes placentu během březosti či po porodu příjmem mateřského mléka. Dospělý pes přitom nemusí mít žádné příznaky začervení. Škrkavky se u nich totiž vyskytují především ve formě somatických larev – usadí se v orgánech (játra, ledviny, svalovina) a vegetují zde bez klinických příznaků onemocnění. Při určitých stavech se však mohou aktivizovat (u fen např. právě v období březosti). Naopak u mláďat (někdy také u dospělých jedinců, záleží na míře napadení) prodělají paraziti cyklus migrace přes krevní oběh do jater a plic.
U mláďat škrkavky způsobují:
- pneumonii
- odnímání živin – následně vyhublost, anémii
- obturaci střeva
- bolestivost břicha
- křeče – škrkavky tvoří toxin askaridin
Vajíčka škrkavek, které nakažené zvíře vylučuje trusem, jsou v prostředí velmi odolná! Infekční mohou zůstávat i několik let, ničí je především vyschnutí a sluneční záření. Nejsou okem viditelná, proto nikdy nemůžeme vědět, kde se zvíře může nakazit. Škrkavky jsou nebezpečné i pro člověka. Larvy škrkavek se u lidí mohou dostat do kůže nebo se usadit v oku.
Tasemnice
se také často nacházejí ve střevech psů a koček. Zvířata přitom vůbec nemusí vykazovat žádné příznaky, že tohoto parazita mají. Přesto ale dochází k vylučování vajíček tasemnic do prostředí. Vajíčka (na rozdíl od vajíček škrkavek) lze v trusu vidět, ale někdy bývají zaměňována za např. nestrávené zbytky potravy či mušími larvami.
Prevence
Abychom měli jistotu, zda naše zvíře není nositelem vnitřních parazitů trávicího traktu, lze provádět pravidelně koprologické vyšetření (vyšetření trusu) a na jeho základě aplikovat anthelmintika. Přípravky na odčervení nemají žádnou protektivní ochranu, tzn. že fungují jen ve chvíli, kdy prochází trávicím traktem a ničí zde parazity. Intervaly odčervení by se proto měly řídit koprologickým vyšetřením (provádí se jednou za 3–4 měsíce nebo při podezření, že zvíře má parazity) a případným pozitivním nálezem. Případně lze stanovit interval dle životního režimu zvířete. Mláďata a zvířata, která přichází do styku s malými dětmi, se odčervují častěji – cca 1x za 3 měsíce (neodstavených mláďat jsou intervaly odčervení ještě kratší). Ostatní zvířata minimálně 1x za půl roku.
Při odčervení vždy musíme znát aktuální hmotnost zvířete! Pokud podáme nižší dávku antiparazitika, můžeme způsobit vznik rezistence parazitů a veškeré podávání odčervení je pak zbytečné. Také je vhodné odčervovací přípravky střídat, aby nevznikal návyk parazitů na jednu účinnou látku.
Mezi další preventivní opatření se zahrnuje sběr exkrementů, aby nedocházelo ke kontaminaci prostředí, a dodržování hygienických návyků.
