CHCI POLOŽIT DOTAZ
VETERINÁŘI ZDARMA

ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY
K PŘEČTENÍ

ONLINE
PORADNA

Očkování psů: jaká jsou povinná a doporučená očkování?

9.2.2019    1 556 přečtení    4 hodnocení

Odborník

Se štěňátkem, které jste si právě donesli z útulku nebo od chovatele, se starším psem nebo s vrhem štěňat, které se u vás doma narodily, zkrátka vás s pejskem čeká očkování u veterináře. Proč ale psa očkovat, proti čemu a jak často? Článek přináší přehledný souhrn očkování psů podle nejaktuálnějších doporučení Světové asociace veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA).

Povinné očkování proti vzteklině

Vzteklina je virové onemocnění nervového systému, kterým mohou onemocnět všichni teplokrevní živočichové včetně člověka. Přenos je možný pouze slinami, nejčastěji tedy pokousáním. U psa se projevuje změnami chování, agresivitou, křečemi, probíhá akutně a končí bez výjimky vždy smrtí během několika dní. Legislativně je přesně dán postup při podezření na vzteklinu, zvíře je nutné utratit a je vyžadována oficiální pitva na Státním veterinárním ústavu. Česká republika je od roku 2004 oficiálně prohlášena za zemi vztekliny prostou, dá se tedy předpokládat, že na našem území se nemá pes jak vzteklinou nakazit. Země na východ od nás již ale tento status nemají a zvířata pochopitelně hranice nerespektují, zatoulání nakaženého zvířete v pohraničí tedy není zcela vyloučené. Očkování psů proti vzteklině je ovšem ze zákona povinné pro všechny psy starší 6 měsíců. Je to jediné povinné očkování psů v ČR. Platné očkování minimálně 3 týdny staré jste povinni mít také, pokud se psem cestujete za hranice (požadavky cizích zemí pro vstup psů se liší, ale očkování proti vzteklině je základ). Přeočkování probíhá po 1, 2 nebo 3 letech podle výrobce vakcíny. Očkuje se samostatně, na trhu je i kombinovaná vakcína vzteklina + základní pětikombinace viz dále.

Nepovinná, ale vysoce doporučitelná základní očkování, tzv. „core“:

Očkování probíhá od 6. týdne života štěněte, nicméně podle současných doporučení není důvod spěchat, a pokud se štěně nachází v dobrých podmínkách (mimo útulky a jiné prostory s moha zvířaty najednou), je vhodná doba na první očkování v 8.–9. týdnu života štěněte. U malých štěňat se obvykle v první vakcinaci očkuje jen proti psince a parvoviróze. Následují dvě přeočkování proti všem 5 chorobám v intervalu zhruba 3 týdnů a pak každoroční přeočkování. Jako nejzásadnější pro vytvoření dostatečné imunity se jeví, aby druhé ze dvou přeočkování v základním schématu proběhlo ve 14–16 týdnech věku z důvodu poklesu protilátek od matky v tomto období a poté přeočkování po roce. Pokud se poprvé očkuje starší pes, přeočkování po 3 týdnech následuje jen jednou, pak každoročně. V ČR jsou k dispozici kombinované vakcíny a nejčastěji se očkuje všech 5 základních infekčních chorob v jedné injekci. Dle informací WSAVA je imunita u většiny chorob dostatečná na více než jeden rok (leckdy i na mnoho let) pokud bylo dodrženo základní schéma vakcinace, tedy 3x aplikace u štěněte a jedno přeočkování za rok. Neplatí to ale pro všechny infekční choroby a výrobci vakcín zatím deklarují imunitu proti některým chorobám na jeden rok, což je informace, kterou se veterináři řídí a očkovací kalendář se tedy mění podle informací od výrobců. Na našem trhu nejsou dostupné vakcíny proti každé chorobě zvlášť, aby bylo možné očkování rozdělit podle nejnovějších výzkumů, a zdá se, že ani chovatelům by se nelíbilo vodit psa na očkování jedné nemoci po dvou, další po třech a další třeba po pěti letech a v důsledku by to pravděpodobně zatím spíš snížilo počet správně očkovaných psů. Proto se u nás zatím očkuje každoročně. A co se stane, pokud každoroční přeočkování prošvihnete? To je velmi individuální a záleží na věku psa, celkovém zdravotním stavu, prostředí, ve kterém žije a na úvaze veterináře. Většina veterinárních lékařů postupuje dle příbalových letáků kombinovaných vakcín a při prodloužení intervalu mezi dávkami aplikuje znovu dvě injekce v rozmezí 3–4 týdnů. Na požádání je možné i z krve změřit hladiny protilátek proti jednotlivým chorobám a postupovat podle požadovaných hladin.

Infekční choroby obsažené v kombinované základní vakcíně

Psinka

Akutní vysoce nakažlivé virové onemocnění psovitých a lasicovitých šelem. Nakazit se mohou i některé jiné druhy zvířat, člověk ne. Nejnáchylnější jsou neočkovaná štěňata mezi 3. a 7. měsícem a potom staří neočkovaní psi. Přenáší se přímým kontaktem, ale i nepřímo sekrety nemocných zvířat, kdy se šíří jako infekční prach. Příznaky jsou různé podle formy psinky: kožní, střevní, plicní nebo nervová. Nespecifické příznaky jsou apatie, horečka, nechutenství, zvíře velmi rychle chřadne, dle formy se přidávají krvavé průjmy, křeče, dýchací potíže. Léčba je pouze podpůrná, onemocnění velmi často končí smrtí nebo doživotním postižením nervového systému. V posledních desetiletích se výskyt psinky na našem území dařilo díky velké proočkovanosti poměrně významně omezit. V současné době se ale především kvůli trendu dovozu zubožených psů z východu psinka vyskytuje stále častěji a mladí veterináři se s ní potkávají mnohem častěji než jejich starší kolegové koncem minulého století. Očkování je nyní tedy ještě doporučitelnější než kdy dříve.

Parvoviróza

Virové onemocnění psů s akutním průběhem velmi závažného zánětu střev projevující se apatií, horečkou, zvracením, silnými krvavými průjmy vedoucími k závažné a často smrtelné dehydrataci. Přenáší se kontaktem i nepřímo sekrety nakažených zvířat. Nejnáchylnější jsou štěňata. Méně častá je srdeční forma, která postihuje mladá štěňata, při nákaze březí feny se u štěňat mohou vyskytovat také neurologické potíže. Léčba je stejně jako u psinky pouze podpůrná vyžadující několikadenní hospitalizaci, infuzní terapii, nitrožilní podávání léků a výživy a nezřídka krevní transfuzi. I přes intenzivní léčbu však u štěňat často končí smrtí.

Parainfluenza

Vysoce nakažlivé virové onemocnění horních cest dýchacích, způsobující intenzivní kašel. Je jedním z mnoha patogenů způsobujících takzvaný „psincový kašel“. Na lidi se nepřenáší. Léčba je podpůrná, onemocnění obvykle neprobíhá těžce, riziková je především jeho velmi vysoká nakažlivost.

Infekční hepatitida (zánět jater)

Rychle probíhající virové onemocnění jater, které často vede k jejich selhání a smrti psa. Infekce není přenosná na lidi. Léčí se pouze podpůrně a může mít variabilně závažný průběh od spontánního uzdravení přes doživotní následky až po smrt.

Leptospiróza

Bakteriální onemocnění, které přenášejí potkani a myši. Infekční je moč nakažených zvířat. Průběh může být velmi závažný, nejčastěji dochází k selhání jater a ledvin. Léčí se antibiotiky a podpůrnou terapií ledvin a jater nejčastěji je nutná hospitalizace, masivní infuze nebo dialýza Často končí smrtí. Onemocnění je přenosné na lidi a i u nich má velmi závažný průběh. Očkování proti leptospiróze jsem zařadila do základního schématu, jelikož je zvykem v ČR očkovat kombinovanou vakcínou proti výše uvedeným chorobám a právě leptospiróze. WSAVA aktuálně řadí tuto vakcínu mezi volitelné s doporučením očkovat jen psy, u nichž je nákaza reálná vzhledem k jejich způsobu života. Ke zvážení rozhodně je jestli očkovat například malá plemena psů žijící na sídlišti a venčící se na vodítku. Po očkování vakcínou proti leptospiróze se také nejčastěji rozvíjí nežádoucí účinky typu alergické reakce, které probíhají častěji u miniaturních plemen psů. Imunitu vakcína navozuje na krátkou dobu, pravděpodobně méně než jeden rok a psi ve vysoce rizikových lokalitách nebo s rizikovým způsobem života by měli být přeočkováni i častěji než po roce. Indikace a opakování tohoto očkování je pro veterináře rozhodně ke zvážení a k diskuzi s chovatelem.

Jak se vám článek líbil?

Hodnocení čtenářů: 100% (hlasů: 4)

Témata

Autor článku

9.2.2019

Další články z tématu

Diskuze k článku

Pro odeslání komentáře je potřeba vyplnit všechny položky.

Poslat příspěvek

NAPOSLEDY PŘEČTENÉ ČLÁNKY

Odborník

Když kočka zvrací a má zažívací potíže, může to mít hned několik příčin

Onemocnění trávícího traktu koček je pro jejich majitele, hned po nemocech ledvin, druhou nejčastější příčinou vyhledání pomoci veterinárního lékaře. Mnoho zdravých koček, bez příznaků apatie či sníženého apetitu může ojediněle zvracet. Nejčastěji se jedná se o krátkodobé dietetické chyby nebo problémy s vylučováním trichobezoárů.

PŘEČÍST CELÝ ČLÁNEK
ZOBRAZIT DALŠÍ ČLÁNKY

REGISTRACE

Můžete se zaregistrovat přes Facebook

BĚŽNÁ REGISTRACE

Vložte platný email.

Heslo musí mít minimálně 6 znaků.

Zadaná hesla se neshodují.

Tento email je již zaregistrován.
Zvažte využití funkce zapomenuté heslo.

Nastala neznámá chyba.
Kontaktujte nás prosíme na info@radaveterinare.cz. Děkujeme.

Děkujeme za registraci!
Pokyny k aktivaci účtu najdete v emailu. Bez aktivace se nelze přihlásit!

REGISTROVAT SE

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů a přihlášením k našemu skvělému newsletteru.
Děkujeme!

PŘIHLÁŠENÍ

Můžete se přihlásit přes Facebook

BĚŽNÉ PŘIHLÁŠENÍ

Vložte platný email.

Přihlášení bylo neúspěšné.

Nastala neznámá chyba.
Kontaktujte nás prosíme na info@radaveterinare.cz. Děkujeme.

Přihlášení bylo úspěšné!

PŘIHLÁSIT SE

Ještě u nás nemáte účet?