Krmení psa: základní pravidla a jak často krmit
Krmení psa není věda, pokud se již rozhodnete pro způsob, je podstatné držet se ho a nedělat razantní změny jak ve složení krmiva, tak v režimu. To psi nesnášejí úplně dobře.
Misky na vodu a jídlo jsou základ
Mezi nejdůležitější vybavení patří bez pochyby miska s vodou. Měla by být dobře přístupná, dostatečně hluboká a umístěná dál od zdroje tepla. Příliš nízká miska může želvě ztížit přístup a možnost napít se, málo do ní zaboří hlavu. Naopak hlubší miska umožní želvě hlavu zabořit a pořádně se napít, zároveň se může namočit, kdykoliv bude potřebovat.
Pokud si pořídíte malou želvičku, je dobré do misky vložit jeden až dva kamínky, aby měl váš nový kamarád možnost se o něco opřít a nepadl do "hluboké vody" a neutopil se. Pro lepší přístup bych určitě volila misky s nerovným povrchem (napodobeniny kamenů), hladké keramické misky jsou pro želvu opět nevhodné, špatně se jí po nich leze, želvě to pod drápky klouže a hůř se jí dostává ven i dovnitř misky.
Další miska by měla být na žrádlo, zde postačí nízká či obyčejná, kterou lze zapustit do substrátu třeba mezi kamínky, a želva tak má možnost kdykoliv během dne se jít podívat, co tam má dobrého k jídlu.
Květiny a rostliny ano, pozor ale na jedovatost
Mezi sice hezké, ale zároveň nebezpečné vybavení patří kytky. Želva je velmi zvídavá a vše, co má v teráriu, musí prozkoumat. Pokud se rozhodnete, pořídit do terária živé rostliny, předem si ujistěte, že nejsou jedovaté, jako například tis nebo diefenbachie. Nejvhodnější jsou takové, které želva normálně žere, třeba netřesk a jitrocel. Mezi kamínky se dá vytvořit malá zahrádka a tam nasázet druhy poživatelných kytiček. Počítejte ale s tím, že do začátku je budete mít podryté a přesázené podle toho, jak se želva rozhodne během prolézání.
Dalším, a asi nejvhodnějším řešením, je zasázení kytek do 3D pískového pozadí v teráriu. Pokud budete mít štěrbiny na kytky dostatečně vysoko mimo dosah želvy, můžete zvolit prakticky jakýkoliv druh kytky, musí být samozřejmě jedlé. Použít se dají u umělé kytky, můžete je naaranžovat po stěnách terária.
Domečky a úkryty
A co by to bylo za bydlení bez domečku. I ta naše želva potřebuje nějaký úkryt, kam by se schovala a kde by nocovala. Můžete si koupit nebo vyrobit nejrůznější druhy příbytků. Ať už si zvolíte hranatý domeček z kůry a dřeva, půlkruh z dřívek, či koupený domek, měl by být dostatečně vysoký, aby se želva dostala bez problému dovnitř a nevylezla na něj. Hrozí totiž, že by z něj mohla spadnout a zůstat ležet na zádech, což je nebezpečné, pokud se neumí překulit zpět.
Ať už se rozhodnete pro cokoliv, mějte na paměti, že všechny misky a kytky představují pro želvu jisté riziko, a proto je umístěte dál od zdroje tepla. Může se stát, že při prozkoumávání kytky, na kterou želva poleze, spadne a překulí se na záda, a pokud bude blízko výhřevného světla, mohla by se přehřát a umřít.
Vybavení vybírejte tedy s ohledem na želvičku, přeci jen to bude ona, kdo bude v teráriu bydlet, tak ať se jí tam líbí.
