Zachraňte svému psovi život! Co když mu hrozí epilepsie?

Co je idiopatická epilepsie

Pojem idiopatická epilepsie používáme pro záchvaty neznámého původu, kdy dochází k abnormální elektrické aktivitě buněk v mozku. Je nutno říci, že ne každý epileptický záchvat je epilepsie v pravém slova smyslu. Spousta onemocnění či postižení mozku mají za následek záchvaty a křeče, jedná se například o nádory, infarkty, krvácení, infekční onemocnění, traumata, různé anomálie, jako je hydrocefalus (hromadění mozkomíšního moku), onemocnění jiných orgánů než je mozek, metabolické poruchy, onemocnění ledvin a jater, otravy a jiné.

K prvnímu záchvatu dochází zpravidla ve věku 1–3 roky, poté jsou zvířata delší dobu (řádově několik měsíců až rok) bez záchvatů. Další záchvaty jsou zpravidla stejné až slabší intenzity, ale intervaly se postupně zkracují, z měsíců až na týdny. U mnohých plemen má toto onemocnění genetický původ. Nejčastěji postižená plemena jsou německý ovčák, labradorský retrívr, bígl, zlatý retrívr, kolie, pudl, kokršpaněl, irský setr, bernardýn, foxteriér.

Epileptický záchvat má několik fází:

1. Prodromální – je to období před záchvatem, kdy může být zvíře nervózní a ustrašené (trvá hodiny až dny).
2. Aura – je to doba těsně před záchvatem, kdy příznaky neklidu a nervozity jsou intenzivnější (vá sekundy až hodiny).
3. Iktus – záchvat. Může mít různé podoby. Fokální záchvaty jsou charakteristické ohraničenou aktivitou určitých neuronů nebo nervových skupin. Ve výsledku se záchvaty prezentují záškuby určitých svalových partií. Generalizované záchvaty zahrnují většinu svalových skupin těla, jsou typické zvýšeným napětím všech kosterních svalů, zvířata nejčastěji leží v boční poloze s hlavou zvrácenou dozadu. Přidávají se postupné rytmické pohyby končetin, žvýkací svaloviny, mimických svalů a pohyby očí. Zvíře slintá a může dojít ke spontánnímu močení a kálení.
4. Postiktální – zvířata jsou většinou unavená, dezorientovaná, hladová a žíznivá.

Jak se epilepsie u psa léčí

Veterinární lékař s vámi obvykle sepíše důkladnou anamnézu, kdy se vás vyptá na to, jak záchvaty vypadají, jak často se vyskytují, jak zvíře vypadá bezprostředně po záchvatu. Velmi nápomocný je i videozáznam záchvatu.

Idiopatická epilepsie je diagnóza vylučovací. Při její diagnostice vycházejí veškerá vyšetření a testy normálně, tedy jedná se většinou o jinak zdravého psa, u kterého se opakovaně objevují záchvaty.
V případě, že se záchvaty objevují častěji než jednou do měsíce nebo jde-li o status epilepticus (tzn. stav, kdy křeče trvají déle než 30 minut, popř. mezi jednotlivými záchvaty nedojde k navrácení vědomí zvířete), je nutné dlouhodobé podávání léčiv.

Základ léčby představuje především podávání vhodných léků. Léčba epilepsie je doživotní a je důležité udržovat stálou hladinu medikamentu v krvi jedince. Toho lze dosáhnout pouze pravidelným podáváním léků.

• Lékem první volby je fenobarbital. Jedná se o barbiturát, poměrně dobře snášený. Podává se zpravidla dvakrát denně, je vylučován játry a hladina fenobarbitalu v krvi by se měla pravidelně kontrolovat, aby byla účinná.
  
• Bromid draselný je nejstarším antiepileptikem. V humánní medicíně byl zcela eliminován a nahrazen modernějšími léky. Používá se v kombinaci s fenobarbitalem.
  
• Benzodiazepimy (např. diazepam) se pro dlouhodobé podávání u psů nepoužívají. Slouží v terapii akutních stavů (např. status epilepticus).
  

Jak můžete psovi pomoci v době záchvatu

• Můžete se naučit rozpoznat změny chování psa ještě před nástupem vlastního záchvatu a zvíře se pokusit zklidnit.
• Během samotného záchvatu dávejte pozor, aby se zvíře neporanilo. Místo, kde leží vypolstrujte, aby se pes neporanil o okolní předměty.
• Pokud se záchvaty opakují rychle za sebou, je nutné je zastavit pomocí léků (řešením je podání diazepamu do konečníku – ve speciální rektální tubě nebo přivolání veterinárního lékaře, který podá léčivo přímo do žíly).

Je důležité si uvědomit, že podáváním léků se epilepsie nevyléčí, pouze se kontrolují její příznaky – dokonce i u dobře kontrolovaného epileptika se záchvaty mohou občas objevit. Nicméně s epilepsií může žít váš pes dlouhý a plnohodnotný život.