První pomoc: pokousání, poškrábání nebo zhmoždění jiným zvířetem

Pokousání zvířetem

Příčina

Nejčastější příčinou tohoto zranění je šarvátka s jiným zvířetem. Pokud se jedná o psa, tak ten je nejčastěji pokousán jiným psem, dále kočkou nebo kunou na zahradě. V případě, že se jedná například o loveckého psa, tak rizikem může být i liška nebo dokonce divoké prase. U koček je to opět šarvátka, nejčastěji mezi kocoury, když se kočky mrouskají. Dále také poranění od psa a již zmíněných kun.

Klinické příznaky

Mezi příznaky pokousání patří v první řadě viditelná kousná rána, která je oteklá, velmi bolestivá a zarudlá. Další klinické příznaky se odvíjejí od lokalizace pokousání – kulhání na pokousanou končetinu, neochota k pohybu při velkém pohmoždění těla (napadená kočka velkým plemenem psa), ztráta pohyblivosti ocasu a další.
Za pár dní dochází u rány k jejímu zanícení. U koček a psů se velmi často u kousných ran tvoří abscesy – dutiny naplněné hnisem. Zranění se při zběžném pohledu jeví jako banální, najdete akorát otvory po zubech. Jeho rozsah je často ale mnohem větší! Když totiž zvíře kousne, obvykle při tom i škube hlavou. To má za následek, že kůže se někdy i ve velkém rozsahu odtrhne od podkoží. Vzniklá dutina se pak začne plnit raným sekretem, který se postupně hromadí. Vzhledem k tomu, že sekret obsahuje mnoho bílkovin, představuje tak ideální prostředí pro množení bakterií. Původní sekret se postupně mění na hnisavý. Jsou případy, kdy si zejména u koček kousné rány ani nevšimnete a najednou má váš mazlíček tlapku jako boxerskou rukavici – oteklou a velmi bolavou. V této chvíli neváhejte navštívit veterinárního lékaře.

První pomoc

Na prvním místě zvíře důkladně prohlédněte a všechny rány omyjte vodou, vydesinfikujte a pokud je to možné, tak v okolí ostříhejte srst. Následně kontaktujte veterinárního lékaře a v nejkratší možné době ho navštivte. Tyto rány se zpravidla vždy zanítí a vzniká v nich infekce, která se neobejde bez antibiotik.

Terapie

Desinfekce s lokálními a celkovými antibiotiky. Při odtržení kůže její zašití a vložení drénu.

Prevence

Prevencí u psů je pouštět je pouze ke zvířatům, kterým věříte, že Vašemu mazlíčkovi neublíží. U kocourů je jedna z prevencí šarvátek s ostatními kocoury kastrace.

Jiná poranění od zvířat

Mezi jiná poranění patří poškrábání, zhmoždění nebo celkové ublížení, které se stává například při potyčce psa s již zmíněným divokým prasetem. Mohu si zde dovolit přirovnání, jako by vašeho psa srazilo auto, tak podobně může tato potyčka s divočákem skončit.

Klinické příznaky

Při celkovém ublížení od divokého prasete nebo od velkého plemena psa jsou v ohrožení nejčastěji vnitřní orgány. Na svém zvířeti nemusíte vidět pokousání ani škrábance. Mezi příznaky takového zranění patří změna celkového stavu zvířete – poraněný mazlíček může být bolestivý na dotek, může mít podlitinu na bříšku nebo v okolí žeber, dále může být apatický (bez zájmu o okolí), ztěžka dýchá, naříká, nechce přijímat potravu a ani vodu a v neposlední řadě může ztrácet vědomí v důsledku vnitřního krvácení.

První pomoc

Při poškrábání stačí ránu omýt a vydesinfikovat. Určitě ránu hlídejte a pokud by se nehojila, tak navštivte veterinárního lékaře.
Pokud jste potyčku s velkým zvířetem viděli, tak okamžitě navštivte veterinárního lékaře. V případě, že jste neviděli příčinu zranění a vaše zvíře bude mít klinické příznaky bolestivosti, podlitin nebo bude apatické, tak kontaktujte veterinárního lékaře co nejdříve.

Terapie

Léčba zanícených škrábanců spočívá v podání antibiotik. Léčba celkového ublížení se odvíjí od lokalizace poranění, v některých případech jde o záchranu života operací, při níž se zastaví vzniklé krvácení.

Prevence

Co se týče poranění od lišky nebo divokého prasete, tak jedinou prevencí je mít vždy zvíře pod kontrolou na vodítku. Pokud se jedná o psa loveckého, který patří myslivci, tak zde toto riziko poranění bohužel zůstává.