Psi a kočky od lidí z ulice nás potřebují, říká Jarmila Pávková z organizace Psí život

Jak jste se k této práci dostala?

Mám původně vystudovanou školu se sociálním zaměřením, ke zvířatům jsem ale měla vždy blízko, a když jsem jednoho dne hledala to, co by mě opravdu bavilo a naplňovalo, přišel tento nápad. Spolu ještě s dvěma kamarádkami jsme tak založily Psí život.

Co je hlavní náplní Psího života?

Především se snažíme psům a kočkám zpřístupnit veterinární péči. To je to nejpodstatnější, zvířata potřebují doktora, protože zpravidla jeho majitel nemá dostatek financí a možnost se o ně v tomto směru postarat. Nastupujeme tedy my a z finančních darů a jiných příspěvků hradíme zvířatům veterinární péči jako je očkování, odčervení, kastrace a jiné. Velmi zřídka se stává, že zvíře odebíráme. Uvědomujeme si, že je to většinou těch lidí jediný blízký tvor. Odebíráme jen v případech, kdy majitel opravdu není schopný o zvířátko pečovat. Zaměřujeme se na čtyři oblasti: sociální, ekologickou, zdravotní a environmentální.

S jakými případy se nejčastěji setkáváte?

To je opravdu různé. Pro mě bylo velmi překvapivé, a stále mě to nepřestává překvapovat, kolik v Praze žije divokých koček. Stahují se k bezdomovcům, protože tam vždycky najdou něco k jídlu a je o ně postaráno. Problém je v tom, že se velmi rychle a často rozmnožují, koťata se rodí slabá nebo mrtvá, za pár dnů je kočka zase březí, a tak pořád dokola. V tomto případě je rozhodně na místě kastrace. Stává se také, že majitel zvířete zemře nebo musí být hospitalizován, v těchto případech zvíře bereme pod svá křídla a jelikož spolupracujeme s dalšími organizacemi, například s útulkem Dogpoint, zvířátko má šanci najít nový domov. Dalším případem mohou být pejsci po autonehodě či jiném zranění, tam je potřeba jednat urgentně.

To byl i případ pejska Brita, že?

Ano, Brit je hodně smutný případ, ale teď už se mu daří dobře, místo zadních nožiček má invalidní vozík, díky kterému se může pohybovat a který mu dodal opět chuť do života. Důsledkem zranění je také neúplná kontrola nad vyměšováním, přestože se nám to pomalu ale jistě daří zlepšovat. Stále mu hledáme vhodného pána. Brit je jedním z mála pejsků, které máme k adopci přímo u nás, protože odebraná zvířata umísťujeme jinam, nejsme útulek, ale spíš terénní služba.

Jak se vůbec dozvíte o tom, že je někde zvíře, které má problém?

Skvěle plní svoji úlohu terénní pracovníci, kteří dohlíží na samotné lidi bez domova a uživatele návykových látek, takže ti nám spoustu případů nahlásí. Pak taky spolupracujeme s Armádou spásy, Nadějí a jinými. Tam je evidentní, když přijde člověk a s ním i nemocné zvíře. No a v neposlední řadě jsou to samotní bezdomovci, kteří většinou vědí, na koho se obrátit. V Praze fungují tamtamy velmi dobře.

Popište nám, jak taková záchranná akce probíhá?

Pokud se dozvíme, že je někde nemocné zvíře, pošleme pro něj terénního pracovníka a necháme jej vyšetřit veterinářem, buď na místě, nebo na spolupracující klinice. Pak zvíře vracíme zpátky majiteli. Veškerou péči platíme z darů a příspěvků od dárců. Dvakrát za rok také pořádáme akci, kde zvířata hromadně očkujeme, odčervujeme a podáváme přípravky proti vnějším parazitům. Majitelé přijdou se zvířetem a preventivně ho nechají prohlédnout naší veterinářkou, případně ošetřit. Zájemců jsou desítky.

Kdo jsou vaši dárci?

Velkou část tvoří ti drobní, kteří přispívají v řádu stokorun. Letos jsme poprvé dostali dotaci od hl. m. Prahy, a pak nám přispívají také firmy, těch je ale málo. My každému dárci pak píšeme, na co byly jeho peníze využity. Chtěla bych také říct, že více informací se dárci dozvědí na našem webu Psí život.

Jak vám lidé mohou pomoci?

Možnosti je několik a za každou jsme velmi rádi. Tou první je finanční příspěvek, který se dá jednoduše a bezpečně zaslat přímo přes platební bránu na našem webu. Na stránkách máme podrobně popsané, jak s příspěvkem dále pracujeme a kolik stojí jednotlivé veterinární úkony. Pak máme dobročinný e-shop s tričky a mikinami a jako třetí možnost je nákup benefičního kalendáře se stejnojmenným názvem Psí život 2017, jehož patronkou je Patricie Solaříková. Kalendáře se loni prodalo 1200 kusů, což považujeme za velký úspěch, takže letos jsme fotili znovu.

Také spolupracujete s kavárnou Coffeepark.

Coffeepark je první dogfriendly kavárna v Praze na Vinohradech. Spolupracujeme s nimi v duchu sloganu: Z každého kafíčka, 5 korun pro psíčka. :)

Jak to máte s mezinárodními aktivitami? Jezdíte třeba i na Slovensko?

Ano, letos jsme byli na Slovensku čtyřikrát v rámci Československého programu. Tuto pomoc hradí z naprosté většiny slovenská strana, my jezdíme jako pomocníci a je to pro nás obrovská škola. Na Slovensku je situace v romských osadách, které u nás nemáme, zcela jiná. Je to hrozné, těžko se to popisuje. Tam jsem poprvé viděla naprosto nepochopitelné věci, jako například zarostlé obojky/řetězy do srsti a krku nebo umírající štěně, které se dusilo příliš utaženým obojkem za laxního přihlížení jeho majitelů. Těch zážitků je víc. Tamní situace se řeší kastrací zvířat. Možná to zní dost radikálně, ale je to nejlepší způsob, jak ta zvířata ochránit a zachránit, protože rozmnožování situaci jen zhoršuje. Hodně zkušeností z terénu pak přenášíme i k nám do Čech.

Může s vámi spolupracovat někdo zvenčí jako dobrovolník?

Určitě ano, dobrovolníky stále hledáme, nejvíce na dočasnou péči o zvířata. A to jak na kratší hlídání po zákrocích, než se vrátí majiteli, tak pro zvířata odebraná, než se jim najde nová vhodná rodina.

Při takové práci musíte být psychicky hodně odolná, jak se se zvířecími i lidskými osudy vyrovnáváte?

Snažím se si to nepřipouštět a brát to, jak to je, což je někdy těžké, protože zároveň nechci, aby se mě to přestalo dotýkat.

Co plánujete na rok 2017?

V roce 2017 bude samozřejmě dále pokračovat v tom, co děláme, jen bychom rádi mohli ještě více zvířatům. Vše ale záleží na dostatku financí, takže budeme s pomocí zvířatům ruku v ruce shánět prostředky na tuto pomoc.