Jdeme vybírat hlodavce do zverimexu. Na co se máme zaměřit?
29.8.2016
Jak poznám zlomenou kost u zvířete
Příznaky zlomenin kostí, především v oblasti končetin, jsou velmi typické. Zvíře kulhá, v místě zlomeniny může dojít ke vzniku krevního výronu, deformity postižené oblasti a v neposlední řadě je taková zlomenina pro zvíře velmi bolestivá. Při důkladném prohmatání můžeme cítit takzvanou krepitaci, kdy úlomky kostí při pohybu o sebe třou a vydávají šelest. Při poranění obratlů, případně u zlomenin lebečních kostí můžeme pozorovat neurologické projevy (obrny končetin, křeče až epileptické záchvaty, pohyby v kruhu).
První pomoc: hlavně se zvířetem zbytečně nehýbejte
Jestliže máte u vašeho zvířete podezření na zlomeninu, měli byste s ním zacházet co nejopatrněji a zbytečně s ním nehýbat. Pokud je postižena končetina, nesnažte se ji bandážovat, zvířeti byste mohli způsobit ještě větší bolest. Při otevřené zlomenině použijte čistý, přežehlený kapesník na překrytí vyčnívající kosti. Zvíře za pomoci dalšího člověka položte na plachtu či ručník a co nejrychleji převezte na ošetření do veterinární ordinace. Poranění hlavy či páteře bývají velmi často vážná, a proto i v tomto případě urychleně přemístěte zvíře k lékaři. Mějte na paměti, že zvířátko může díky bolesti reagovat nepřiměřeně a agresivně, buďte proto obezřetní a trpěliví. Rozhodně nepodávejte léky tlumící bolest určené lidem.
Co se děje u veterináře
Po příchodu do ordinace provede lékař v první řadě důkladné klinické vyšetření, aby bylo odhaleno případné jiné závažné poranění. Absolutní přednost má stabilizace pacienta a zachování základních životních funkcí. V případě jiného vážného zranění přistupuje veterinář k dočasné stabilizaci fraktury důkladnou bandáží a konečné řešení odkládá až na dobu, kdy to zdravotní stav pacienta dovolí. Prohlídka je mnohdy rozšířena o odběr a vyšetření krve. Pokud je po celkové stránce zvíře relativně v pořádku, jsou aplikovány léky proti bolesti. Rentgenologické vyšetření se nejčastěji provádí až po zklidnění pacienta vhodnou sedací.
Klasifikace zlomenin u zvířat
Stejně jako v humánní medicíně, také v té veterinární se zlomeniny klasifikují. Podle charakteru poranění na uzavřené a otevřené, podle rozsahu poškození kostí na úplné a neúplné. Podle průběhu linie lomu dělíme fraktury na příčné, šikmé, spirální, roztříštěné a mnohočetné. Také podle lokalizace linie lomu můžeme zlomeniny rozdělit na ty, které se vyskytují v oblasti těla kosti, v oblasti blízké růstové ploténce, fraktury růstové ploténky a nitrokloubní zlomeniny. Na základě klasifikace zlomeniny volí veterinární lékař vhodný způsob řešení. Snahou je, aby výsledkem léčby nebyla pouze zhojená kost, ale aby postižená oblast zůstala funkční. Pro každou zlomeninu existuje více možností fixace. Vnitřní fixace zlomenin využívá implantátů, jako jsou intramedulární hřeby, ortopedické dráty, kostní ploténky a šrouby a také zevní skeletní fixátory. Dlahování končetin kastem nebo nejrůznějšími dlahami je dlouho uznávanou metodou léčby určitých typů zlomenin.
Samozřejmě, tak jako při jakékoliv jiné léčbě, může i u zlomenin dojí t ke komplikaci při hojení. Mezi ně patří opožděné hojení, kdy doba zhojení je delší, než se předpokládá, dále pak nehojící se zlomenina, kdy nedojde ke srůstu hlavních úlomků kosti a v místě lomu vzniká pakloub a zlomenina zhojená v dislokaci, která vzniká nejčastěji v důsledku špatného napravení a fixace zlomeniny a dochází ke ztrátě funkčnosti končetiny.
Hojení zlomeniny
Obecně se štěňata a koťata hojí obvykle během několika týdnů, zatímco hojení komplikované zlomeniny u staršího jedince může trvat i několik měsíců. Těsně po operaci je zapotřebí omezit aktivitu pacienta na minimum. Omezení pohybu by mělo trvat alespoň 3 týdny. Poté je možno zátěž postupně přidávat, v závislosti na výsledcích rentgenologických kontrol v průběhu hojení. Rozumné zatěžování kosti v období hojení zlomeniny podporuje proces kostnatění místa lomu. Pokud je zlomenina již zhojená a pacient končetinu plně zatěžuje, je možné implantáty z těla odstranit. Veterinární lékař rozhoduje, zda je v kosti ponechat, nebo odstranit, v závislosti na invazivitě jejich odstranění a možnosti komplikací při jejich ponechání. Úspěch či neúspěch léčby závisí vždy na řadě faktorů jako je věk pacienta, jeho velikost, temperament, celkový zdravotní stav, míře poškození okolních tkání a v neposlední řadě ochoty majitele spolupracovat a často velmi nákladnou léčbu zaplatit.
