Tetanus u domácích zvířat: Bakterie přežije témeř cokoliv, velmi citliví jsou psi, koně, ovce i člověk

Historie onemocnění

V roce 1884 byl izolován toxin, který produkují půdní bakterie. V tomtéž roce byl tetanus vyvolán u králíka, kterému byl aplikován hnis do sedacího nervu od člověka nakaženého tetanem. V roce 1924 byla vyrobena vakcína proti tetanu.

Klostridie jsou bakterie, které můžeme najít běžně kolem nás

Klostridie se řadí mezi grampozitivní tyčkovité bakterie, které tvoří spory. Ty slouží k dlouhodobému přežití bakterie za nepříznivých podmínek. Spory, které jsou velmi odolné, nejčastěji nacházíme v půdě, kde mohou přežívat i stovky let. Největší koncentrace bývá na farmách s chovem koní. Navíc, Clostridium tetani lze běžně získat i z trusu řady druhů domácích zvířat, včetně psa a kočky, dokonce je můžeme najít i u některých lidí. Spory lze vcelku běžně zachytit i v domácím prostředí – prach, nečistoty, a pokud nejsou vystaveny přímému slunečnímu záření, mohou přežívat i několik let.

Klostridie odolávají dokonce i působení vařící vody a většině desinfekčních prostředků!

Clostridium tetani produkuje toxiny

Jakmile se spory dostanou do rány, přechází do své aktivní formy. Samotné bakterie se nešíří, zůstávají v místě poranění, ale v prostředí bez přístupu vzduchu (anaerobní prostředí), produkují 2 toxiny – tetanolyzin a důležitější tetanospazmin, jenž je zodpovědný za klinické projevy onemocnění. Toxiny pronikají do okolních nervových zakončení a šíří se jejich vlákny až do centrální nervové soustavy.

Nejčastěji onemocní štěňata

Průběh onemocnění závisí také na místě průniku do organismu. Důležitou vstupní branou infekce jsou zubní alveoly uvolněné při výměně zubů. Štěňata v tomto období ráda okusují a hrají si s různými předměty, které mohou být kontaminovány sporami z půdy či trusu. Byla prokázána výrazná plemenná predispozice. Více než 50 % všech nemocných psů tvořili němečtí ovčáci.

Existuje také sezonní charakter onemocnění s maximálním výskytem v měsíci září, přičemž převažují psi pocházející z vesnického prostředí a žijící ve špatných hygienických podmínkách.

Čtěte více
Když kočku trápí průjem, může to mít hned několik příčin

Kočky jsou vůči onemocnění tetanem velmi odolné a k tomu, aby infekce propukla, je obvykle zapotřebí plošné rány a masivní kontaminace sporami. Pravděpodobnost onemocnění u kočky v porovnání se psem je 1:20. Nebezpečí nákazy tetanem představují také poporodní komplikace, hluboké hnisající rány, cizí tělesa zapíchnutá hluboko do tkáně.

Velmi citliví na výskyt klostridie jsou především koně a ovce, ale i člověk. Masožravci vykazují poměrně vysokou přirozenou odolnost.

Tetanus může mít více forem projevu

Klinické příznaky onemocnění pozorujeme obvykle za 5–10 dnů po proniknutí bakterie do organismu, ale někdy i za 2–3 týdny. Místo poranění nemusí být patrné. Poranění na hlavě bývá doprovázeno rychlejším nástupem klinických příznaků. Rozlišujeme lokalizovanou (místní) nebo generalizovanou (celkovou) formu tetanu. Lokalizovaný tetanus je charakterizován ztuhnutím svalů okolo místa infekce. Může se rozšířit na protilehlou stranu, příp. přejít ve formu generalizovanou. Celkový tetanus začíná tuhnutím končetin, topornou chůzí, zvíře má potíže při vstávání a uléhání. Ocas bývá odtažen od těla. Tělesná teplota bývá zvýšená. Intenzita příznaků závisí na stupni zasažení nervů. Důsledkem je zvýšený svalový tonus hlavových svalů, napjatost kůže a podkoží – nepřirozená pozice uší, zvrásněná kůže na čele a temeni, výhřez třetího víčka, protažení koutů a vznik tzv. sardonického úsměvu. Může se objevovat zvýšené slinění, zvýšená srdeční frekvence a dech. Zvířata bývají plachá. Na zvukové, světelné a dotykové vjemy reagují přechodem do celkových křečí. Psi často bolestivě naříkají. K úmrtí dochází v důsledku dechového selhání.

Čtěte více
Zvýšená žíznivost u domácích mazlíčků často signalizuje závážné onemocnění, 1. část

Poměrně snadná diagnostika

Tetanus je jedním z mála onemocnění, kde lze stanovit diagnózu na základě typických klinických příznaků. Až 90% pravděpodobnost správnosti klinické diagnózy podporuje probíhající výměna mléčného chrupu za trvalý, případně anamnéza uzavřeného poranění na kůži nebo sliznicích. Laboratorní průkaz infekce je zanedbatelný.

Tetanus není přenosný ze zvířete na člověka.

Léčba je nákladná a ne vždy úspěšná

Léčba tetanu je obvykle časově i finančně náročná. U většiny pacientů je zapotřebí 1–3týdenní hospitalizace s intenzivní terapií. Podává se antitoxin, neutralizující toxiny, které doposud nepronikly do centrální nervové soustavy. Dále se aplikují antibiotika, léky proti křečím (nejčastěji sedativa). Jestliže je zřejmé místo poranění, měla by se udělat důkladná toaleta a případné chirurgické ošetření rány.

Prevence je velmi důležitá

Zásadní je desinfekce hlubokých, rozsáhlých a znečistěných poranění. V období výměny mléčného chrupu je třeba bránit štěňatům většímu kontaktu s půdou a okusování potenciálně kontaminovaných předmětů. Jedinou spolehlivou prevencí proti tetanu je aktivní imunizace psů vakcínou obsahující tetanový anatoxin. Jedná se o nadstandardní vakcínu. Očkování se provádí po dovršení 12 týdnů, tedy ještě v období než začne výměna mléčného chrupu za trvalý. Revakcinace se provádí dle výrobce vakcíny, standardně za 4 týdny.