Doma máme skoro třicet ježků. Některé z různých koutů Evropy, říká Eva Němčanská, zakladatelka Klubu chovatelů ježků v ČR

Jak jste se k chovu ježků dostala?

Zvířata mě provázela celým mým dětstvím. Doma jsme měli spoustu různých druhů, většinou zraněných nebo nemocných nalezenců, mezi které občas patřili i ježci. Po vyléčení jsme je poctivě odnášeli z nevyhovujícího prostředí pražského sídliště do přírody. Ježci se mi vždy líbili, bylo to něco zvláštního, netradičního a jejich roztomilým čumáčkům snad nikdo neodolá. Když jsem o mnoho let později zjistila, že existuje druh ježků, který se dá chovat doma, velice mě zaujali a zatoužila jsem si jich pár pořídit. To ale nebylo vůbec nic jednoduchého. Ježků bylo tehdy v ČR velmi málo, a tak hned můj první ježek byl "import", dovezla jsem si ho ze Slovenska. Už od začátku jsem chtěla ježky chovat, není nic krásnějšího a úžasnějšího, než malá mláďata, ze kterých mám radost. A pak taky jsem šťastná, když z nich mají radost i jejich noví majitelé.

Kolik ježku v současnosti máte a jaké jsou to druhy?

Momentálně mám dvacet devět ježků. Ten počet se může zdát vysoký, ale přibližně pětina z nich jsou staří ježci vyřazení z chovu, kteří u nás užívají zasloužený "důchod". A další pětina jsou pak dorůstající mláďata. Ten počet se také stále mění, protože občas si nějakého ježečka pořídíme nebo necháme z vlastního chovu a bohužel nás taky občas nějaký opustí. Většina chovných samců a některé samice pochází z různých zemí Evropy. Kvůli úzké genetické základně se snažíme importovat stále "novou krev". A nejsme sami. Nezřídka se stává, že si chovatel jede pro ježka i několik set kilometrů. Chovám pouze jeden druh, česky nazvaný Africký trpasličí ježek, který je křížencem několika druhů.

Kolik vůbec existuje druhů? A mají nějaká specifika?

Druhů ježků existuje na světě velmi mnoho, jen těch afrických je přes třicet. Specifika mají, třeba ježek ušatý se vyznačuje dlouhýma ušima, ježek pustinný zase zvláštním typem bodlin.

Registrujete nějak ježčí populaci v ČR?

Ano, jsem registrátorem v Klubu chovatelů ježků. Do registru je možné zapsat jak APH (African Pygmy Hedgehog), jak my, chovatelé, označujeme ježky, kteří jsou nejčastěji chováni v našich domácnostech, tak i ježky jiných druhů a také bodlíny.

S kým spolupracujete a co je podle vás největší problém?

Spolupracuji s některými chovateli v klubu a také veterinárními lékaři, kteří o ježky projevili zájem. Bohužel neustále bojujeme s tím, že je to poměrně nový domácí mazlíček a informací, jak těch o běžném chovu, tak těch odborných je velice málo.

Proč si vůbec lidé pořizují ježka jako domácího mazlíčka?

Lidé jsou různí a také důvody pořízení právě ježka jsou různé. Někteří si ho pořizují, protože je to právě moderní, jiní třeba z nedostatku času na jiné, časově náročnější zvíře a přitom chtějí, aby je večer někdo čekal doma, když přijdou z práce. Zvláštní kapitolou je ježek a dítě. Pokud je dítě k péči o ježka správně vedeno a povaha ježka "napasovaná" přesně na dítě, je to skvělá kombinace :).

Fotogalerie

Co ježek jí?

Tak ježek je především hmyzožravec, takže různé druhy hmyzu, které doplňujeme dalšími potravinami, jako třeba maso, kočičí granule, vajíčka a jiné.

Jak poznám, když mi ježek onemocní? Existuje nějaké očkování, které ho proti nemoci ochrání?

To bývá často problém. Ježek je v přírodě predátor, pokud se necítí dobře a je to vidět, jeho oslabení by mohli využít jiní predátoři a ježek by nepřežil. Hodně často tak své onemocnění maskují až do poslední chvíle a do veterinární ordinace se zpravidla dostane, až když už je pět minut po dvanácté. Pokud nejsou příznaky zjevně viditelné, pak to chce od majitele trochu empatie, odpozorovat si, jaké chování je u zvířete normální. Očkování v současné době neexistuje.

Co zoonózy u ježků?

Také jsou. Nejčastěji různé plísně a bakteriózy.

Jaké jsou nejčastější ježčí nemoci a co si v jednotlivých případech počít?

Nejčastější... těch nemocí je opravdu pěkná řádka, od obyčejného nachlazení až po některá závažná onemocnění. Ale zase ježci nejsou žádné padavky, takže ošetření nebo léky potřebují v průměru tak 1-2krát za život. Asi bych to shrnula - pokud máte osvědčeného veterináře, navštivte ho, pokud se vám ježek zdá nemocný. A pokud ne, kontaktujte svého chovatele, většinou vám bude umět pomoct (aspoň najít vhodného veterináře).

Můžete, prosím, stručně popsat, co má chovatel dělat, když chce ježky rozmnožovat? Existují nějaká úskalí chovu?

Především by si měl rozmyslet, jestli na to "má". Nejen po stránce finanční, ale hlavně psychické. Matky často zlikvidují narozená mláďata nebo je nosí po ubikaci, koušou je... Pro člověka, který čeká roztomilé ježaté kuličky je to šok. Pak by samozřejmě měl mít dostatečné vědomosti nejen o chovu ježka jako mazlíčka, ale měl by se předem vzdělávat i v oblasti chovatelské.

Za jak dlouho se ježečci narodí a jak o mámu a mláďata správně pečovat? Musí se oddělovat samec, tak jako je to například u některých hlodavců?

Začnu od konce, ježci jsou samotáři, takže opačná pohlaví se k sobě dávají pouze v období páření. Samec by čerstvě narozená mláďata považoval za potravu. Samička je březí přibližně pět týdnů, ale není až takovou výjimkou, že se miminka narodí třeba až po sedmi týdnech. Ježek může mít mláďata až 4x ročně. Je to ale neetické a takovým intenzivním využitím v chovu se velmi zkracuje délka jejich života. Takže chovatelé připouští maximálně 2x ročně, s půl roční pauzou mezi porody. První dva až tři týdny (a u některých samiček i déle) není třeba o mláďata pečovat vůbec, resp. každé vyrušení samice je nežádoucí. Když začnou miminka koukat, postupně se začíná přikrmovat a zvykat je na lidskou ruku. 

Jak poznám, že je chovatel dobrý chovatel a že ježek, kterého si od něj vezmu, nebude mít nemoci? Existují ježci s dokladem o původu? A kolik takový ježek stojí? Co ježčí množírny?

Ano, ježci s dokladem o původu existují, u nás jsou chovatelé takových ježečků sdružováni pod Klubem chovatelů ježků. V klubu se zdraví chovaných linií dlouhodobě sleduje a jedici s genetickou zátěží jsou z chovu vyřazováni. Že ježek nebude nikdy nemocný vám nezaručí žádný chovatel ani průkaz původu, ale máte alespoň jistotu, že chovatel pro dobré zdraví vašeho miláčka udělal maximum. Dobrý chovatel by se měl starat i o své odchovy, můžete jej kdykoliv kontaktovat, pokud nastane nějaký problém. Odchodem mláděte do nového domova péče pro něj nekončí. Že jsou zvířata v čistotě, nakrmená a je jim věnována patřičná veterinární i sociální péče beru jako samozřejmost. Ceny ježků jsou různé, odvíjí se od pohlaví, zbarvení, povahy, exteriéru, možnosti uplatnění v dalším chovu. Záleží také na chovateli. Ježečka, mazlíčka, s průkazem původu si tak můžete koupit i za poměrně nízkou částku, naopak u vzácně zbarveného jedince neobvyklých linií se může vyšplhat do velké výše. Cena opravdu vzácné a žádané barvy, která se jmenuje Algerian Black, se může vyšplhat i na více jak 5000 Kč. Množírny, jako i u jiných druhů zvířat, samozřejmě existují. Pozitivní je, že u nás se jim moc nedaří a ty, o kterých jsem věděla, v poslední době povětšinou ukončily svou činnost.

Když si chci opatřit ježka jako mazlíčka, na co se mám připravit? 

Že píchá :D. To je samozřejmě legrace, i když je to pravda. Ale člověk by měl být připravený hlavně na to, že ježek je zvířátko poněkud své a řídí se především pudy. Takže pokud člověk čeká, že za ním bude chodit jako pes nebo se nechá škrabat na břiše, bude většinou zklamaný. Někteří ježci takoví jsou, ale je jich velmi málo. Každý ježek je totiž jiný, má jinou povahu, podobně jako další zvířata a lidé.