Suchozemská želva

Spolupráce veterináře a klienta je jedním ze zásadních bodů léčby a vzájemné porozumění, je obrovským krokem na cestě k úspěšné terapii. Jako autorka článku musím přeci jen trochu více stát na straně těch v bílých, zelených nebo modrých pláštích. Z této pozice vám i lépe přiblížím, proč ta komunikace někdy tolik vázne.

Pořízení domácího zvířete je vždy složitým rozhodnutím a měli byste tak učinit pouze tehdy, jestliže jste si vědomi nejen všech radostí, ale především povinností. Musíte zvážit, jaký druh želvy je pro vás nejvhodnější, kde ji seženete a vaše finanční a časové možnosti.

Když si pořídíte svou první suchozemskou želvičku, měli byste pro ni mít připravené terárium a případně také venkovní či balkónový výběh. Převoz je pro ni velmi stresující. Myslete proto na to, aby byly podmínky co nejlepší.

Jak zabezpečit želvičku během dovolené, řeší každý její majitel. Pokud jedete jen na pár dní, pak můžete želvu nechat v její ubikaci a pouze upravit prostředí tak, aby želva pár dní vydržela bez vás. Vždyť v přírodě také nejí a nepije každý den.

Každá želvička je originál, některé jsou ale originální natolik, že se narodí s anomálií krunýře. Ve většině případů je tato anomálie provází celý život. Naštěstí existuje několik způsobů, jak želvě pomoci i v domácích podmínkách – jedná se pouze o malé úpravy deformací, s těmi rozsáhlejšími bychom měli navštívit veterináře.

,,No tak fajn, fajn. Koupíme si želvu,“ říká můj manžel. Já s nadšením sedám nad knížky s co nejvyšším počtem obrázků a pídím se po tom, jak že vlastně jednotlivé druhy vypadají, a to zejména kvůli našim dvěma dětem.