Želva suchozemska

Abych vám pověděla o želvách trochu víc, nejen o našem zelenavém Joym, rozhodla jsem se sepsat pár informací i o ostatních zástupcích rodu Testudo.

V minulém článku jsme se zaměřili na základní vybavení terária suchozemské želvy, dneska si řekneme více podrobností o dalším vybavení.

Veterináři to nemají lehké, pacienti jim nemohou vysvětlit, co je trápí, mají málo času, někdy i nepříliš přátelská zvířata a diagnostika onemocnění hned několika živočišných druhů může být zkrátka stresující. Abyste ulehčili situaci v ordinaci všem zúčastněným, zkuste se vyvarovat následujícím zlozvykům.

Když si pořídíte svou první suchozemskou želvičku, měli byste pro ni mít připravené terárium a případně také venkovní či balkónový výběh. Převoz je pro ni velmi stresující. Myslete proto na to, aby byly podmínky co nejlepší.

Přehřátí v létě je jedním z nejčastějších důvodů, proč suchozemská želva umírá. Želva je totiž plaz, který neumí regulovat tělesnou teplotu. V zimě je pro ně typická hibernace neboli zimní spánek, v létě někdy i několik týdnů estivují, využívají letní spánek.

Pokud želvičku chováme převážně v teráriu na měkkém povrchu a krmíme měkkou stravou, může časem dojít k přerůstání horní části zobáku a prodlužování drápků. Ve volné přírodě se želva totiž pohybuje na rozmanitém povrchu a hrubé a tvrdé časti jako jsou kameny, písek, štěrk a skály jí pomáhají zobák a drápky obrušovat.