Zapachaijci moc

Každá želvička je originál, některé jsou ale originální natolik, že se narodí s anomálií krunýře. Ve většině případů je tato anomálie provází celý život. Naštěstí existuje několik způsobů, jak želvě pomoci i v domácích podmínkách – jedná se pouze o malé úpravy deformací, s těmi rozsáhlejšími bychom měli navštívit veterináře.

Co můžete čekat od veterináře a jeho služeb? Co musíte vědět vy a co naopak on? Být připraven a dobře informován je minimálně půlka úspěchu pro efektivní komunikaci a dohodu. Jak si tedy nejlépe porozumět?

Chovatelka Denisa Kratochvílová chová kromě jiných zvířat také suchozemskou želvu Joyho. V sérii článků vám bude předávat své zkušenosti a tipy, jak se správně starat o tento druh mazlíčka.

Veterináři to nemají lehké, pacienti jim nemohou vysvětlit, co je trápí, mají málo času, někdy i nepříliš přátelská zvířata a diagnostika onemocnění hned několika živočišných druhů může být zkrátka stresující. Abyste ulehčili situaci v ordinaci všem zúčastněným, zkuste se vyvarovat následujícím zlozvykům.

Poměrně často se můžete dočíst na různých diskuzních fórech či sociálních sítích o tom, jak někteří ,,chovatelé“ přímo doporučují nosit svého miláčka želvu s sebou do práce či na výlet z důvodu lepší adaptace a také poznání se navzájem. Jak to tedy je?

Minule jsem vám stručně popsala želvy rodu Testudo, nyní se s vámi podělím o zkušenosti a informace s rodem Geochelone.