Apatická želvička

Abych vám pověděla o želvách trochu víc, nejen o našem zelenavém Joym, rozhodla jsem se sepsat pár informací i o ostatních zástupcích rodu Testudo.

Je to sladkovodní studenokrevný plaz, výborný plavec. Řádná péče o želvu je složitější, než se většina lidí domnívá. Hlavní zodpovědnost musí převzít dospělý, ne dítě. Péče o želvu zahrnuje údržbu a čištění akvária, krmení želvy a průběžné sledování jejího zdravotního stavu.

Poslední říjnové, a zatím slunečné dny, můžete vyrazit za poznáním na Výstaviště v Lysé nad Labem, kde se 26.–30. října 2016 koná celostátní výstava exotické fauny a flóry.

Veterináři to nemají lehké, pacienti jim nemohou vysvětlit, co je trápí, mají málo času, někdy i nepříliš přátelská zvířata a diagnostika onemocnění hned několika živočišných druhů může být zkrátka stresující. Abyste ulehčili situaci v ordinaci všem zúčastněným, zkuste se vyvarovat následujícím zlozvykům.

Spolupráce veterináře a klienta je jedním ze zásadních bodů léčby a vzájemné porozumění, je obrovským krokem na cestě k úspěšné terapii. Jako autorka článku musím přeci jen trochu více stát na straně těch v bílých, zelených nebo modrých pláštích. Z této pozice vám i lépe přiblížím, proč ta komunikace někdy tolik vázne.

Pokud želvičku chováme převážně v teráriu na měkkém povrchu a krmíme měkkou stravou, může časem dojít k přerůstání horní části zobáku a prodlužování drápků. Ve volné přírodě se želva totiž pohybuje na rozmanitém povrchu a hrubé a tvrdé časti jako jsou kameny, písek, štěrk a skály jí pomáhají zobák a drápky obrušovat.