Zvraci a ma průjem, čivava stene

První věc, kterou byste vždy měli sdělit svému veterináři je, zda byl pes v zahraničí a kde. Z pohledu infekce onemocněním přenášeném klíšťaty, je to velmi zásadní informace. Pokud pes do zahraničí necestoval, ale cestoval na jižní Moravu, sdělte to, prosím, také. Moravu pochopitelně nepovažujeme za zahraničí, bohužel ale, někteří, donedávna „exotičtí“ parazité, ji pomalu také pojímají za vlastní a to z důvodu vyšších průměrných teplot.

Při čipování veterinář vpichuje pod kůži psa či kočky milimetrový mikročip s jedinečným číselným kódem, který slouží k dohledání zvířete, když se ztratí. Očipováním to ale teprve začíná, dalším krokem je zápis do evidence jedné ze dvou institucí - bez něj je mikročip v podstatě k ničemu a zvíře je nedohledatelné.

V létě hrozí psům venku nebezpečí častěji než v jiných měsících. Mohou zkolabovat z horka a dehydratace nebo se třeba zranit při hraní. Opomíjením nebezpečím je však kontakt s jinými příslušníky živočišné říše. Co tedy dělat, když se váš pes střetne s ropuchou, zmijí obecnou nebo bodavým hmyzem?

Dnes máme široký výběr antiparazitárních preparátů působících proti blechám a klíšťatům. Tito parazité dokáží psa i kočku pořádně potrápit. Kromě toho, že sají krev, mohou být zdrojem přenosných onemocnění a přenašečem vnitřních parazitů, mohou na ně vznikat velmi nepříjemné alergické reakce. Každá forma má své klady i zápory.

Pes je stvoření, které obsazuje první místa žebříčků nejoblíbenějších zvířat a v našich rodinách má nezastupitelnou roli. Ale jak se to našim čtyřnohým parťákům vlastně povedlo?

Dvěma nejčastějšími důvody, proč nechávají majitelé své psy načipovat, jsou obava ze zatoulání a také cestování do zahraničí. Pouhý čip však ani v jednom případě nestačí.