Šedá a bílá "bulka" u psa v oblasti intimních partií

Potravní alergie na stravu se u psů a koček objevuje tehdy, krmí-li majitel nevhodným složením delší dobu, může se projevit v jakémkoliv věku vašeho mazlíčka. Z odborných studií bylo zjištěno, že zhruba jedna třetina psů trpících alergií na krmivo, jsou mladí psi do jednoho roku stáří. U koček byl zjištěn průměrný věk výskytu potravní alergie 4–5 let. Přestože převládá domněnka, že hlavní příčinou alergií je strava, není tomu tak. Odhaduje se, že potravní alergie způsobují pouze 10–20 % ze všech alergií vyskytujících se u psů. Potravinová alergie je až na třetím místě, daleko za alergiemi vyvolanými blechami nebo životním prostředím (prach, roztoči, dýchací alergie).

Podle zatím posledního většího průzkumu na téma domácích mazlíčků v Česku, který v roce 2019 provedla agentura Nielsen Admosphere, vlastní psa 40 % obyvatel České republiky.

Letošní zima nás všechny pořádně překvapila. Zvířata jakoby to tušila a ta, která žijí převážně venku, si pořídila ochrannou tukovou vrstvu. Ovšem jsou tu ještě domácí mazlíčci a právě u nich hrozí při současných velmi nízkých teplotách podchlazení a omrzliny.

Co blechám chybí na velikosti, to dohánějí svou vytrvalostí. Boj s těmito drobnými krvežíznivými parazity stojí spoustu peněz. Je to jeden z největších výdajů pro majitele domácích mazlíčků. Chovatelé si často stěžují, že i když prevenci proti blechám a klíšťatům věnují maximální péči, přesto někdy na svém mazlíčkovi blechy objeví. Odkud se tyto blechy berou? Většinou vysvětlení spočívá v jednom z následujících důvodů.

Fraktury neboli zlomeniny se ve veterinární medicíně řeší poměrně často. Nejčastějšími důvody vzniku zlomenin jsou autonehody, pády, poranění při rvačkách, úder, ale i nádory a záněty kostí. Zvláště ohroženou skupinou jsou velmi oblíbená miniaturní psí plemena, která se i při skoku z postele dokáží slušně polámat.

Stejně jako lidská medicína, i ta veterinární se vyvíjí neuvěřitelným tempem – takovým, že veterinář, který chce držet krok se všemi novými možnostmi diagnostiky a léčby, se musí neustále vzdělávat. Specializace veterinářů na jeden konkrétní obor jsou stále častější. Nepřekvapí tedy, že kromě chirurgů a ortopedů existují také veterináři internisté nebo rovnou onkologové.