Prasklý paspárek

Blechy dokáží potrápit zvířata, ale i lidi. Není totiž pravda, že by blecha psí na člověka nešla. Tomuto bezkřídlému hmyzu se daří v jakémkoliv ročním období, zima proto není výjimkou, přestože jsou někteří majitelé psů a koček přesvědčeni o opaku.

Přinesli jste si domů roztomilé štěňátko a těšíte se, jak spolu budete zažívat krásné chvilky. Ze štěňátka se postupně stane váš parťák, a vy si spolu budete užívat dlouhé procházky sluncem prozářenou krajinou… Prostě idylka. Aby tato idylka trvala co nejdelší dobu, je potřeba tomu jít trochu naproti a nic nenechat náhodě. O své tělo se taky staráme, když nás něco bolí, snažíme se to řešit. Pes má tu smůlu, že neumí o své bolesti mluvit. Proto v některých případech poznáme, že je něco špatně až pozdě.

Suchá krmiva (granule) představují v dnešní době nejčastěji používaný způsob krmení. Jejich nespornou výhodou je dobrá skladovatelnost, jednoduchá manipulace a dávkování. Suchá krmiva mají ale i řadu nevýhod, jako je neznámé přesné surovinové složení, často sporná kvalita surovin či použití chemických látek, pro zvíře pak znamenají také nižší chutnost a menší stimulaci činnosti trávicího traktu. Na co se tedy při výběru granulí zaměřit?

Stejně jako lidská medicína, i ta veterinární se vyvíjí neuvěřitelným tempem – takovým, že veterinář, který chce držet krok se všemi novými možnostmi diagnostiky a léčby, se musí neustále vzdělávat. Specializace veterinářů na jeden konkrétní obor jsou stále častější. Nepřekvapí tedy, že kromě chirurgů a ortopedů existují také veterináři internisté nebo rovnou onkologové.

Přestože jsou letos Velikonoce poznamenané celospolečenskou situací COVID-19, vzdát se chutného hodování a času stráveném s vašim pejskem rozhodně nemusíte. Právě naopak. Ti z vás, kdo máte zahradu, jste ve výhodě, ale ani vy, páníčkové z bytu, nezůstanete zkrátka. Venku je krásně i s rouškou, a proto s pejskem vyzkoušejte nose work neboli zábavné hledání vajíček a laskomin. A za odměnu si všichni společně dejte výtečný masový nákyp!

Při čipování veterinář vpichuje pod kůži psa či kočky milimetrový mikročip s jedinečným číselným kódem, který slouží k dohledání zvířete, když se ztratí. Očipováním to ale teprve začíná, dalším krokem je zápis do evidence jedné ze dvou institucí - bez něj je mikročip v podstatě k ničemu a zvíře je nedohledatelné.