Kožní onemocnění u psa

Někteří parazité si nevybírají a napadají i člověka. Pokud preventivně ošetřujeme psa či kočku proti vnějším (ekto-) i vnitřním (endo-) parazitům, chráníme tím nejen je, ale také sebe. Ne všichni parazité jsou hostitelsky specifičtí, to znamená, že napadají jen jeden živočišný druh.

Při čipování veterinář vpichuje pod kůži psa či kočky milimetrový mikročip s jedinečným číselným kódem, který slouží k dohledání zvířete, když se ztratí. Očipováním to ale teprve začíná, dalším krokem je zápis do evidence jedné ze dvou institucí - bez něj je mikročip v podstatě k ničemu a zvíře je nedohledatelné.

Rána kousnutím (vulnus morsum) může být podobná ráně bodné, zhmožděnině nebo tržné ráně. Často u ní dochází k infekci a špatnému hojení rány. Zuby zvířat mají na svém povrchu vrstvu zubního plaku, která je plná bakterií. Při kousnutí tyto bakterie kontaminují porušenou kůži a měkké tkáně napadeného zvířete a dochází k rychlému rozvoji zánětu, který může skončit i otravou krve neboli sepsí.

Ani psům a kočkám se rakovina nevyhýbá. Například spinocelulární karcinom neboli karcinom skvamózních buněk je velmi častý zhoubný novotvar kůže psů a koček. Vyskytuje se u starších zvířat, průměrně u psů ve věku 8 let a u koček ve věku 12 let.

I přesto, že se na ně váš čtyřnohý parťák spoléhá o něco méně než na svůj čumáček, je důležité péči o jeho oči nepodceňovat.

Občas od někoho slyšíte, že pes nesmí kosti. Pravda je ale taková, že pes kosti jíst nejen může - dokonce jsou důležitou součástí jeho jídelníčku. Má to ale svá pravidla.