Kontakt psa s cizími psy

Co můžete čekat od veterináře a jeho služeb? Co musíte vědět vy a co naopak on? Být připraven a dobře informován je minimálně půlka úspěchu pro efektivní komunikaci a dohodu. Jak si tedy nejlépe porozumět?

Stejně jako lidská medicína, i ta veterinární se vyvíjí neuvěřitelným tempem – takovým, že veterinář, který chce držet krok se všemi novými možnostmi diagnostiky a léčby, se musí neustále vzdělávat. Specializace veterinářů na jeden konkrétní obor jsou stále častější. Nepřekvapí tedy, že kromě chirurgů a ortopedů existují také veterináři internisté nebo rovnou onkologové.

V našich podmínkách se setkáváme pouze s jedním druhem jedovatého hada, a tím je zmije obecná. Nejčastěji jí můžeme spatřit v období dubna až října. Zmije je velmi plachá a na zvíře zaútočí pouze v sebeobraně nebo pokud je vylekána.

Při čipování veterinář vpichuje pod kůži psa či kočky milimetrový mikročip s jedinečným číselným kódem, který slouží k dohledání zvířete, když se ztratí. Očipováním to ale teprve začíná, dalším krokem je zápis do evidence jedné ze dvou institucí - bez něj je mikročip v podstatě k ničemu a zvíře je nedohledatelné.

Spolupráce veterináře a klienta je jedním ze zásadních bodů léčby a vzájemné porozumění, je obrovským krokem na cestě k úspěšné terapii. Jako autorka článku musím přeci jen trochu více stát na straně těch v bílých, zelených nebo modrých pláštích. Z této pozice vám i lépe přiblížím, proč ta komunikace někdy tolik vázne.

Do určitého věku je u štěněte pojídání výkalů tak nějak normální, většinou to má odkoukané od mámy z pelíšku. Toto však nemusí být jediný důvod. Štěně se může nudit, může mít nedostatečnou výživu nebo třeba hlad. Pokud potíže přetrvávají, je potřeba je řešit, jinak se může pojídání výkalů stát celoživotním zvykem.