Dotaz na antibiotika

Žaludeční a střevní potíže jsou u psů poměrně běžné. Projevují se opakovaným zvracením, průjmem nebo plynatostí a mohou mít různé příčiny. U některých psů se objeví zažívací potíže z toho důvodu, že mají ve stravě příliš mnoho tuku nebo nedostatek vlákniny. V jiných případech mohou být trávicí problémy známkou skrytého onemocnění, jako je například zánět slinivky břišní, přemnožení bakterií nebo přítomnost střevních parazitů.

Psinka byla zavlečena z Ameriky do Evropy v 18. století. Nejčastěji se vyskytuje ve formě plicní, střevní, nervové, někdy i v kožní formě. Pes na ni ve většině případů bohužel umírá.

Krmíte svého psa kvalitním krmivem, dáváte mu spoustu lásky, házíte mu míčky jako zběsilí, jen abyste ho viděli radostně poskakovat. Stává se však, že přehlédnete věci, kterými nevědomky zkracujete vašemu kamarádovi život. Jaké to jsou?

První věc, kterou byste vždy měli sdělit svému veterináři je, zda byl pes v zahraničí a kde. Z pohledu infekce onemocněním přenášeném klíšťaty, je to velmi zásadní informace. Pokud pes do zahraničí necestoval, ale cestoval na jižní Moravu, sdělte to, prosím, také. Moravu pochopitelně nepovažujeme za zahraničí, bohužel ale, někteří, donedávna „exotičtí“ parazité, ji pomalu také pojímají za vlastní a to z důvodu vyšších průměrných teplot.

Bohužel ani psi se alergiím nevyhýbají a na vině bývá některá složka ve stravě nebo okolní prostředí. Určit „viníka“ je často běh na dlouhou trať a náročná detektivní práce. Kromě jídla běžně bývá spouštěčem alergie okolní prostředí, ve kterém se pes pohybuje.

Při čipování veterinář vpichuje pod kůži psa či kočky milimetrový mikročip s jedinečným číselným kódem, který slouží k dohledání zvířete, když se ztratí. Očipováním to ale teprve začíná, dalším krokem je zápis do evidence jedné ze dvou institucí - bez něj je mikročip v podstatě k ničemu a zvíře je nedohledatelné.