Odborník
Zachraňte svému psovi život! Co když mu hrozí epilepsie?
Až 3 procenta psů trpí epilepsií. Proto se toto onemocnění stává stále častěji předmětem diskusí mezi chovateli. Jak se epilepsie u psa projevuje a jak se léčí?
Připusťte si smutek
Je důležité uvědomit si, že truchlení a pocity spojené se ztrátou blízké bytosti, nikdy neprožívají dva lidé stejným způsobem. Problematiku popisuje švýcarská psycholožka Elizabeth Kübler-Rossová ve své knize O smrti a umírání z roku 1969.
Přestože se lékařka zabývala hlavně žalem, který prožívají lidé s diagnózou smrtelné nemoci, zjistila, že se tento proces týká také lidí, kteří truchlí nad ztrátou milovaného člověka a také domácího mazlíčka.
Toto uvědomění má pět fází
- Odmítání
- Vztek / Vina
- Smlouvání / Vyjednávání
- Deprese
- Přijetí
Ne všichni prožíváme všechny zmíněné fáze a zároveň pokud je prožíváme, nemusí to být nutně v tomto pořadí. Záleží na tom, jaká jste osobnost a také na okolnostech, za kterých váš mazlíček zemřel. Jinak budete prožívat smrt následkem vleklého onemocnění než náhlého úmrtí či nehody.
1. Odmítání
Když veterinář oznámí, že je zvíře nevyléčitelně nemocné, někteří majitelé nejsou schopni čelit bolestné realitě, namísto toho se ji snaží popřít: „To nemůže být pravda. To musí být nějaký omyl.“ Tato fáze popírání nepopiratelného obvykle ale netrvá příliš dlouho.
2. Vztek / Vina
Pro tuto fázi je typický pocit: „To prostě není fér! Jak je to možné? Kdo za to může?“ Můžete cítit zodpovědnost za to, že váš mazlíček onemocněl nebo již zemřel. Cítíte výčitky: „Jak jsem to mohl dopustit? Proč jsem na to nepřišel dřív?“
3. Smlouvání / Vyjednávání
Jestliže vám bylo řečeno, že je váš mazlíček nevyléčitelně nemocný, stále máte naději, že se vyléčí a že zmizí či se oddálí nevyhnutelné. Často se lidé obracejí k vyšší moci: „Bože, prosím, ať žije ještě další rok.“
4. Deprese
Jakmile se blíží doba, kdy vás mazlíček navždy opustí, máte tendenci upadat do deprese. Pláčete, nemáte chuť cokoliv dělat, jste bez energie a vyčerpaní.
5. Přijetí
Nakonec se smíříte s tím, co se stalo, dříve či později. Váš smutek nezmizí, ale přestane vás sužovat a strašit. Bolest postupně odezní a nahradí ji krásné vzpomínky, které již nejsou zatíženy negativními emocemi.
Přijměte vaše pocity a vyhledejte podporu
Žal je normální reakce na ztrátu. Nemusíte být „stateční“ a předstírat, že se nic nestalo, že se vás to nedotklo, že se cítíte dobře. Dejte si čas a dovolte si truchlit. Přátelé a rodina se vás třeba budou snažit přenést přes to nejhorší jistou podporou a tvrzením, že to nic není. Poděkujte jim, ale zároveň jim vysvětlete, že potřebujete čas zpracovat si vše vlastním tempem a způsobem. Jestliže se vaše psychika nelepší, neváhejte vyhledat pomoc psychologa. Pomůže vám překlenout to nejhorší a urychlí proces uzdravení.
