Strata peria u andulky

Pokud vlastníte nebo se chystáte pořídit si domácí zvíře, do vašeho života s ním více či méně vstoupí také veterinární lékaři. Aby vám prostředí veterinárních ordinací nenahánělo hrůzu, abyste chodili na veterinu pokud možno rádi a především aby vám a vašemu zvířeti veterinární péče přinášela pokud možno jen samé benefity, je tu seriál článků o porozumění si s veterinářem.

Otrava domácího mazlíčka je noční můrou každého majitele. Jedy v domácnosti jako jsou čisticí prostředky či léky, kterými si může ublížit, nejsou jedinou hrozbou. Mnoho otrav vzniká požitím potravin a jídla, které je pro člověka neškodné, pro zvíře však může mít fatální následky.

Jistě jste slyšeli o výchově koček, psů, dokonce možná i králíků, ale co výchova ptáků? Ty je totiž možné také vycvičit, například aby si ulevili na povel. Obecně platí, že u mladších ptáků je výcvik jednodušší než u těch starších a výcvik větších ptáků je snazší, protože se nevyprazdňují tak často. Zatímco andulka se bude potřebovat vyprázdnit několikrát za hodinu, u většího papouška to může trvat hodiny.

Veterináři to nemají lehké, pacienti jim nemohou vysvětlit, co je trápí, mají málo času, někdy i nepříliš přátelská zvířata a diagnostika onemocnění hned několika živočišných druhů může být zkrátka stresující. Abyste ulehčili situaci v ordinaci všem zúčastněným, zkuste se vyvarovat následujícím zlozvykům.

Spolupráce veterináře a klienta je jedním ze zásadních bodů léčby a vzájemné porozumění, je obrovským krokem na cestě k úspěšné terapii. Jako autorka článku musím přeci jen trochu více stát na straně těch v bílých, zelených nebo modrých pláštích. Z této pozice vám i lépe přiblížím, proč ta komunikace někdy tolik vázne.

Výživa hraje v životě ptáků zásadní roli. Pokud dopřáváte svému opeřenci kvalitní a vyváženou stravu, můžete si být jistí tím, že se vám odvděčí krásným peřím, psychickou pohodou a společností po dlouhá léta.