osiřelé kotě

Říká, že ona si veterinární stomatologii nevybrala, stomatologie si vybrala ji. Ve své praxi se nejčastěji věnuje psům, kočkám a hlodavcům. Důležité je podle ní problémům předcházet. Každý živočišný druh má své zdravotní „specialitky“ a platí to i ve stomatologii.

Prvním příznakem problémů s ocasem je skutečnost, že zvíře nepoužívá ocas jako obvykle. Dochází k částečné až k úplné ztrátě pohyblivosti, v některých případech naopak ke ztrátě povrchové a hluboké citlivosti.

Onemocnění trávícího traktu koček je pro jejich majitele, hned po nemocech ledvin, druhou nejčastější příčinou vyhledání pomoci veterinárního lékaře. Mnoho zdravých koček, bez příznaků apatie či sníženého apetitu může ojediněle zvracet. Nejčastěji se jedná se o krátkodobé dietetické chyby nebo problémy s vylučováním trichobezoárů.

Chov plemen psů a koček podléhá mnoha trendům. Některým lidem na trendech nezáleží a chtějí jen udělat dobrý skutek a pořídí si nalezence z útulku. Jiní mají jasnou představu o plemeni a tady už nastává otázka, kde a za jakých podmínek si svého mazlíčka pořídit. Je nutno brát v potaz, že kočka i pes je velký závazek a bude nám dělat radost po mnoho let. Tak tedy s průkazem původu, nebo bez?

Při čipování veterinář vpichuje pod kůži psa či kočky milimetrový mikročip s jedinečným číselným kódem, který slouží k dohledání zvířete, když se ztratí. Očipováním to ale teprve začíná, dalším krokem je zápis do evidence jedné ze dvou institucí - bez něj je mikročip v podstatě k ničemu a zvíře je nedohledatelné.

Jestliže má pes nebo kočka neustále žízeň, může to být předzvěst například některého typu cukrovky, problému s ledvinami či Cushingova syndromu. Onemocnění je ale víc a je potřeba znát alespoň základní příznaky. Diagnózu samozřejmě stanoví veterinář.