Onemocnění způsobující žíznivost
Mezi nemoci, které se nejčastěji projeví zvýšeným příjmem tekutin, patří:
- diabetes mellitus (cukrovka)
- ledvinová nedostatečnost či selhání
- pyometra (zánět dělohy)
- hyperadrenokorticismus (Cushingův syndrom)
- hypoarenokorticismus (Addisonova nemoc)
- hyperkalcémie
- hypertyreóza
- diabetes insipidus (žíznivka)
- infekce
- onemocnění jater
- hypokalemie
- primární psychogenní polydipsie
O diabetes mellitus a ledvinové nedostatečnosti či selhání si můžete přečíst v tomto článku.
Pyometra (zánět dělohy)
U fen vzniká v období po hárání v případě, že dochází ke zvýšené hormonální stimulaci děložní sliznice, která pak ve větší míře produkuje děložní sekret. Toto prostředí je velmi vhodným médiem pro bakterie. Zánět většinou nevzniká u mladších fen, ale i u nich se může projevit tzv. mukometra (náplň dělohy sekretem, který není infikovaný bakteriemi) a v tomto případě bychom měli do budoucna počítat s velkou pravděpodobností výskytu pyometry po některém z dalších cyklů. Riziko zvyšují další hormonální výkyvy při aplikaci progesteronu k zabránění či přerušení hárání a aplikaci estrogenů pro přerušení gravidity (dnes už se nepoužívá, protože sebou přináší závažná rizika pro zdravotní stav feny).
Pyometra většinou vzniká 1–3 měsíce po říji. Majitel si nejčastěji všimne nejprve právě PU/PD, letargie feny, někdy bývá znatelná slabost pánevních končetin, v pokročilejším stadiu zvracení, slabost, průjem, dehydratace a hrozí riziko šoku a smrti zvířete. Při otevřené formě bývá viditelný výtok z pochvy (často hnisavý, zapáchající), při uzavřené formě se všechen hnis hromadí v děloze a nevytéká (riziko prasknutí dělohy). Žíznivost způsobují toxiny bakterií, které se dostávají do krve, filtrují se přes ledviny a poškozují je. U koček bývá toto onemocnění méně časté a spíše jako následek problémového porodu.
Hyperadrenokorticismus (Cushingův syndrom)
Při tomto onemocnění dochází ke zvýšenému vyplavování glukokortikoidů z nadledvin. Nejčastější příčinou bývá nádor kůry nadledvin, v hypofýze zvýšená syntéza adrenokortikotropního hormonu (ACTH), který řídí syntézu glukokortikoidů v nadledvinách nebo iatrogenní příčina – tzn. pokud se kortikoidy užívají dlouhodobě či opakovaně a ve vysokých dávkách kvůli jinému zdravotnímu problému (atopie, hypersenzitivita apod.). Kortikoidy spouští lipogenezi a vzniká tzv. centripetální obezita (tuk se ukládá v oblasti břišní dutiny) – u zvířete je na první pohled znatelné velké pendulující břicho. Dále glukokortikoidy způsobují snížení proteosyntézy a zvýšený rozpad bílkovin. Následkem toho pozorujeme atrofii svalů a kůže. Zvláště příznaky na kůži bývají velmi signifikantní – kůže je tenká, pergamenovitá, fragilní (snadno se trhá), hyperpigmentovaná, mohou se na ní objevit kalcifikace. Často bývá sekundárním následkem hypotyreóza a také cukrovka (v tomto případě k její léčbě nestačí podávání inzulinu, ale musí se řešit i primární onemocnění).
Hypoadrenokorticismus (Addisonova nemoc)
Jde o opačný problém než v předchozím případě. Primárně může vycházet z nadledvinek (většinou při autoimunitním onemocnění), sekundárně souvisí s tumorem adenohypofýzy a sníženou tvorbou ACTH (chybí stimulace produkce kortikoidů). Stejně jako hyperadrenokorticismus může i zde hrát roli dlouhodobé užívání kortikoidů (v tomto případě nadledviny atrofují a přestávají samy tyto hormony tvořit). Klinické příznaky bývají různé (hubnutí, zvracení, nechutenství, průjem, apatie, třes, slabost), PU/PD nemusí být vždy přítomno.
Hyperkalcémie
Často souvisí s nádorovým onemocněním. Zásoby vápníku jsou regulovány pomocí parathormonu a kalcitoninu, které při nedostatku vápníku zvýší jeho vstřebávání ze střeva, uvolní jej z kostí a zvyšují také reabsorpci vápníku v ledvinách. Některé nádory vylučují látky podobné těmto hormonům a tak způsobují zvýšení vápníku v krevním oběhu výše uvedenými mechanismy. Přebytečný vápník se pak ukládá v orgánech (játra, ledviny), které poškozuje. Může docházet i k ukládání vápníku v kůži.
Hypertyreóza
Je častá u starších koček. Prokázaly se i dědičné dispozice pro toto onemocnění. Klinickými příznaky kromě PU/PD jsou vyhublost, vysoká aktivita, polyfagie a zvýšená vnímavost ke stresu. V pozdějších fázích pak spíše apatie a slabost. U psů je toto onemocnění méně časté a bývá způsobeno zhoubnými nádory štítné žlázy.
Diabetes insipidus (žíznivka)
Onemocnění týkající se antidiuretického hormonu (ADH, vazopresin), který zamezuje nadměrným ztrátám vody a zahušťuje moč. Příčina onemocnění může být buď centrální (neschopnost vytvářet ADH) nebo nefrogenní (ADH je dostatek, ale ledviny na něj nedokážou zareagovat). V obou případech je funkce ADH narušena a dochází k velkým ztrátám vody močením.
Další příčiny poruch žíznivosti
- Infekce. U bakteriálních infekcí bývá často zvýšená žíznivost, tyto infekce mohou přímo souviset s močovým či pohlavním traktem (pyelonefritida, prostatitida), ale může se jednat také o těžké infekce týkající se jiných orgánů.
- Onemocnění jater. Škála poruch funkcí jater je široká, může jít například o zánětlivé onemocnění, nádorové změny, které způsobí poruchu syntézy důležitých látek probíhající v játrech.
- Hypokalemie. Příčin vzniku sníženého draslíku v krvi je rovněž vícero. Při jeho nízkém obsahu v krvi se snižuje citlivost ledvin na ADH.
- Psychogenní PU/PD. Jedná se o psychickou poruchu, nejčastěji pozorovanou u mladých hyperaktivních psů. Přispívat k ní mohou stresové faktory, nedostatek pohybu, horečka, bolest.
- Vzácněji také léze hypotalamu.
