Bílá skvrna na krunýři vodní želvy

Specifické požadavky na podmínky chovu jsme si řekli v předchozím článku. Výživa je neméně důležitá, protože se výrazně podepisuje na zdraví želvičky. Podělím se s vámi o vlastní zkušenost skladování rostlin v chladnějších měsících, kdy je obtížnější natrhat je na louce.

Poslední říjnové, a zatím slunečné dny, můžete vyrazit za poznáním na Výstaviště v Lysé nad Labem, kde se 26.–30. října 2016 koná celostátní výstava exotické fauny a flóry.

Každá želvička je originál, některé jsou ale originální natolik, že se narodí s anomálií krunýře. Ve většině případů je tato anomálie provází celý život. Naštěstí existuje několik způsobů, jak želvě pomoci i v domácích podmínkách – jedná se pouze o malé úpravy deformací, s těmi rozsáhlejšími bychom měli navštívit veterináře.

Poměrně často se můžete dočíst na různých diskuzních fórech či sociálních sítích o tom, jak někteří ,,chovatelé“ přímo doporučují nosit svého miláčka želvu s sebou do práce či na výlet z důvodu lepší adaptace a také poznání se navzájem. Jak to tedy je?

Spolupráce veterináře a klienta je jedním ze zásadních bodů léčby a vzájemné porozumění, je obrovským krokem na cestě k úspěšné terapii. Jako autorka článku musím přeci jen trochu více stát na straně těch v bílých, zelených nebo modrých pláštích. Z této pozice vám i lépe přiblížím, proč ta komunikace někdy tolik vázne.

Přehřátí v létě je jedním z nejčastějších důvodů, proč suchozemská želva umírá. Želva je totiž plaz, který neumí regulovat tělesnou teplotu. V zimě je pro ně typická hibernace neboli zimní spánek, v létě někdy i několik týdnů estivují, využívají letní spánek.