Artroza kloubu

Žaludeční a střevní potíže jsou u psů poměrně běžné. Projevují se opakovaným zvracením, průjmem nebo plynatostí a mohou mít různé příčiny. U některých psů se objeví zažívací potíže z toho důvodu, že mají ve stravě příliš mnoho tuku nebo nedostatek vlákniny. V jiných případech mohou být trávicí problémy známkou skrytého onemocnění, jako je například zánět slinivky břišní, přemnožení bakterií nebo přítomnost střevních parazitů.

Kožní problémy patří mezi nejčastější důvody, proč psi končí v ordinaci veterináře. Špatný stav psí kůže může mít celou řadu příčin, od vnějších parazitů, jako jsou blechy a roztoči, až po alergie a závažné endokrinní poruchy. Zatímco kožní onemocnění některých psů lze léčit doma, jakékoli zhoršení kožního problému nebo problém, který přetrvává déle než jeden nebo dva týdny bez zlepšení, je již důvodem, proč se obrátit na svého veterináře.

Rána kousnutím (vulnus morsum) může být podobná ráně bodné, zhmožděnině nebo tržné ráně. Často u ní dochází k infekci a špatnému hojení rány. Zuby zvířat mají na svém povrchu vrstvu zubního plaku, která je plná bakterií. Při kousnutí tyto bakterie kontaminují porušenou kůži a měkké tkáně napadeného zvířete a dochází k rychlému rozvoji zánětu, který může skončit i otravou krve neboli sepsí.

Psí život je v Česku jediná organizace, která se zaměřuje na pomoc psům a kočkám, jejichž majitelé se dostali do tíživé životní situace. Jsou to lidé bez domova, lidé závislí na návykových látkách a lidé žijící v sociálně vyloučených lokalitách. Od roku 2015 je její patronkou paní Marta Kubišová. Jarmila Pávková je projektová manažerka a fundraiserka projektu.

Pro odpověď na otázku, co dát psovi proti blechám, bychom potřebovali spoustu času. Všechny možnosti mají svá pro a proti a vybrat to nejlepší řešení je obtížné a velmi individuální. Je potřeba pochopit, že boj s blechami je náročný a při výběru musíme zohlednit mnoho faktorů.

Při čipování veterinář vpichuje pod kůži psa či kočky milimetrový mikročip s jedinečným číselným kódem, který slouží k dohledání zvířete, když se ztratí. Očipováním to ale teprve začíná, dalším krokem je zápis do evidence jedné ze dvou institucí - bez něj je mikročip v podstatě k ničemu a zvíře je nedohledatelné.