Chrčení staré kočky

Jed je jinými slovy toxická látka, která má v různých dávkách za určitých situací toxický účinek na živý organismus. Míra toxicity je definována zkratkou LD50 – je to letální (smrtelná dávka) při které uhyne 50% jedinců.

Ani psům a kočkám se rakovina nevyhýbá. Například spinocelulární karcinom neboli karcinom skvamózních buněk je velmi častý zhoubný novotvar kůže psů a koček. Vyskytuje se u starších zvířat, průměrně u psů ve věku 8 let a u koček ve věku 12 let.

Chov plemen psů a koček podléhá mnoha trendům. Některým lidem na trendech nezáleží a chtějí jen udělat dobrý skutek a pořídí si nalezence z útulku. Jiní mají jasnou představu o plemeni a tady už nastává otázka, kde a za jakých podmínek si svého mazlíčka pořídit. Je nutno brát v potaz, že kočka i pes je velký závazek a bude nám dělat radost po mnoho let. Tak tedy s průkazem původu, nebo bez?

Zuby zvířat mají obecně více funkcí než zuby lidské. Především masožravci je používají k chytání, držení, nošení, kousání, drcení a dalšímu mechanickému zpracování potravy. Kromě žvýkacích funkcí jsou zuby rovněž používány k obraně, útoku i při rozmnožovacím chování. Zuby dočasné jsou později vyměněny za zuby trvalé, přetrvávající po celý život.

U koček se s kastrací setkáváme my veterináři poměrně často. Kočka může mít totiž za rok až tři vrhy koťat, a to je potřeba brát v úvahu, protože více jak polovina takto odchovaných jedinců se nedožívá ani jednoho roku.

Při čipování veterinář vpichuje pod kůži psa či kočky milimetrový mikročip s jedinečným číselným kódem, který slouží k dohledání zvířete, když se ztratí. Očipováním to ale teprve začíná, dalším krokem je zápis do evidence jedné ze dvou institucí - bez něj je mikročip v podstatě k ničemu a zvíře je nedohledatelné.